|
|
Tento dokumentání pořad o Rolfingu strukturální integraci byl sestříhán z cca 50 hodin záznamů pořízených v průběhu 18 měsíců. Všechna natáčení byla prováděna na živo, nepřipravena a s reálnými klienty, kteří s filmováním souhlasili. Někteří z klientů nikdy předtím neabsolvovali sezení Rolfing a vlastně mě, ani Rolfing vůbec neznali. Velmi mě dojala otevřenost, nadšení a pravdivost lidí, kteří se rozhodli účinkovat v tomto dokumentu – chce to dost odvahy postavit se takto otevřeně před kameru. Rozhodl jsem se neukázat výsledky před a po deseti sezeních. Mým cílem bylo ukázat to, co nemůžete vidět. Chtěl jsem divákovi zprostředkovat zážitek a možnost být s námi v těchto příbězích, aby mohl prožitím této zkušenosti porozumět, jak obrovskou plasticitou, schopností se měnit a možností komunikace disponuje lidské tělo. Věřím, že toto vše Vám zprostředkuje naše video a že lidé ocení jakou práci pro vás odvedl náš tým… S úctou, Mahtias Avigdor.
Velmi děkujeme Václavu Křemenovi, za překlad tohoto videa. Převzato ze serveru www.vimeo.com
Dokumentární film o Rolfingu from CAMACRO Production on Vimeo.
Většina lidí jsou otroky své mysli spíše než jejím pánem. Pokud chceme nad myslí získat kontrolu musíme ji nejdříve poznat a pročistit. Mysl je tisíckrát silnější než tělo. Negativní myšlenky a touhy jsou nejčastější příčinou nevyrovnanosti našeho nervového systému a touto cestou způsobují mnoho fyzických a psychyckých poruch. Čistá mysl, duševní mír, pozitivní myšlení, pocit spokojenosti překonávající negativní vlastnosti a myšlenky to jsou cíle, kterých se snaží dosáhnout duchovně založený člověk. Všechna stvoření jsou dětmi jednoho stvořitele – boha. Všechno živoucí je součástí jedné velké rodiny. Je nezbytné uvést v život lásku, pomoc, toleranci a porozumění nejen mezi jednotlivci, ale i mezi všemi lidmi, národy, rasami a náboženstvími.
Krok za krokem
1. Najdi pohodovou vzpřímenou pozici a zarelaxuj.
2. Požádej se o rozhovor se svým Řídícím. (Zní to možná divně, ale přiznej si, že nějáký dialog se již v tobě odehrává) Řídící je v zásadě tvé ego. Jeho úlohou je řídit. Pravděpodobně jste se již setkali a možná i válčili s tímto vaším aspektem.
3. Zeptej se Řídícího na jeho práci, ptej se dál a ptej se co řídí – činy, vaše myšlenky, jiné lidi? To není ani dobré ani špatné, Řídící jen koná svou práci. Klíčovou součástí procesu Velké Mysli je získání Řídícího(ega) k spolupráci a ne ho ohrožovat zničením, jak se často v duchovním tréninku děje.
4. Jakmile získáš důvěru Řídícího, můžeš se ho zeptat o svolení mluvit s ostatními hlasy; ego obvykle rádo dočasně ustoupí, pokud to s ním bylo konzultováno.
5. Další na řadě je Skeptik. Před tím než požádáš Řídícího o rozhovor se skeptikem, zhluboka se nadechni; pokud se pohybuješ k jinému hlasu je dobré se před posunem k jiné mentální úrovni dostat i do jiné fyzické úrovně.
6. Nech Skeptika tím čím je. Je dobré mít tento hlas. Pokud ho nemáte můžete se často cítit oklamanými. Zeptej se skeptika o čem pochybuje.
7. Nadechni se a požádej o rozhovor Hledající Mysl. Přesuň se k tomuto novému hlasu. Meditující mají často problém s Hledající Myslí, chtějí se jí zbavit, protože generuje tolik touhy. Avšak Hledající Mysl dělá jen to k čemu je určena. Je dobré si uvědomit, že bez ní bychom asi nezačali vůbec meditovat.
8. Opět se zhluboka nadechni a přesuň se k Nehledající Mysli. Nehledající Mysl je stav meditace. Nedá se odtud nikam jít ani nic dělat. To není ani dobré ani špatné. Nehledající Mysl jen prostě nic nehledá. Zkoumejte Nehledající Mysl.
9. Na chvíli se zamysli, aby si si uvědomil, jak je jednoduché či složité se přesunovat od jednoho vnitřního hlasu ke druhému. Pohyb mezi jednotlivými identitami vašeho jsem, vám pomůže pochopit přirozenou prázdnotu této identity – to znamená, že nemáte žádnou statickou identitu, neustále se měníme. Možná si myslíte, že vaše osobnost je vytesána do kamene (jsem plachý, jsem hněvivý, duchovní…), ale to jsou jen hlasy plující v prostoru -to nejste vy. Jste mnohem více než si myslíte.
10. Zhluboka se nadechněte a přesuňte se k Velké Mysli. To je hlas, který zahrnuje všechny předchozí hlasy. Nazývá se různými jmény: Základ bytí, Budhova mysl, Univerzální mysl, Bůh… Svou přirozeností, nemá začátek ani konec. Neexistuje nic vně Velké Mysli, ale Velká Mysl je hlas uvnitř nás. Úlohou Velké Mysli je existovat.
11. Zeptejte se Velké Mysli co dělá a co obsahuje. Obsahuje vaše narození? Narození vašich rodičů? Vaši smrt? Můžete nalézt Váš začátek a konec? Obsahuje Vaše ostatní hlasy? Jak se dívá na Vaše každodenní problémy?
12. Zůstaňte se svou Velkou Myslí tak dlouho jak můžete. V tomto stavu se vaše osobní ego vzdalo (s jeho svolením) před vaší opravdovou a univerzální přirozeností.
13. Poté zkuste nalézt hlas Velkého Srdce. Zkoumejte co dělá pro vás a pro ostatní. Jeho úlohou je být soucitný. Jak reaguje, když je někdo zraňován. Má podobu pevné přímé lásky nebo jemného vychovávání a nebo obou? Má nějaké limity, když se potká s utrpením? Seď chvíli s tímto hlasem.
14. Nyní se vraťte k Nehledající Mysli a zůstaňte s ní po několik minut k ukončení meditace. Ačkoliv byste možná rádi zůstali s Velkou Myslí navěky. Jednoduchou pravdou je, že žádný hlas není místem ukončení vaší cesty. Průběžná práce se všemi hlasy a jejich přijetí vám na oplátku pomůže přijmout mnohé hlasy ostatních.
Pokud se tuto meditaci naučíte, můžete ji používat ve vaší meditační praxi nebo kdykoliv během dne. Pokud se cítíte obzvláště nahněvaní během meditace – můžete se spojit s vaším Hněvivým hlasem nechte ho aby řekl co chce říci a pak se přesuňte k Nehledající Mysli nebo Velké Mysli. Hrajte si s vašimi různorodými hlasy a uvidíte co můžete nalézt.
Průměrný člověk obejde za svůj život třikrát zeměgulu. To je ohromné množství zátěže na 26 kostí, 33 kloubů a více než stovku vazů, šlach a svalů, které tvoří nohu.
„The average person walks the equivalent of three times around the earth in a lifetime. That is an enormous amount of wear and tear on the 26 bones, 33 joints and more than 100 tendons, ligaments and muscles that make up the foot. A lot of people think foot pain is part of the aging process and accept it, function, and walk with pain. Though some foot problems are inevitable you can slow the progress of many problems“
The New York Times, May 13, 2008
http://www.eleferno.cz/ o pánevním dnu uvádí
Pánevní kost (- os coxae) srůstá v období dospívání z kostí kyčelních ( -os illium), sedacích (-os ischii) a stydkých (-os pubis). Pouze pro zajímavost budiž uvedeno, že ženská pánev se od mužské liší větší šířkou při současné subtilnější stavbě kostí a naprosto odlišnou proporcí hlavních os. Do soustavy pánve u člověka zahrnujeme i srostlé obratle ocasní (u člověka tedy nazývané křížové a kostrční), nazývané kostí křížovou (- os sacrum) – na obrázku trojúhelníkovitě se zužující výrůstek. Její původ v obratlích dokazují i dobře viditelné zadní „rohy“ (příčné výběžky) a mezi nimi znatelný trnový výběžek. Zakončením kosti křížové je pak kostrč (- os coccygis), srostlá z obratlů kostrčních.
Svaly
Svaly pánve jsou někdy označovány termínem urogenitální dno(- diaphragma urogenitale) – nejde o striktně odborný termín, ale o termín, velmi názorný a vhodný pro popis -jeho čtyři nejvýznamnější svaly jsou uloženy prakticky v jedné rovině, další tři obepínají močovou trubici a pochvu. V odborné literatuře, zejména chirurgické či gynekologické se lze setkat i s termínem svaly hráze (- musculi perinei).
Carrie Levine, CNM, MSN o pámevním dnu
Pánevní dno si můžeme představit jako houpací síť, která podporuje vaše spodní orgány. Přizpůsobivost a síla je dána spojením sady svalů a vazů protkaných do sebe ve tvaru jakési mísy. Tenká vrstva fascie pokrývá, propojuje a dále podporuje svaly a orgány pánevního dna. Tato část těla je obdivuhodně složitá. Je zázrak jak jeddotlivé části spolupracují na mnoha rozdílných funkcích. Je také pravdou, že se pánevní dno liší u jednotlivých žen.
Cvičení pánevního dna dle Blandine Calais-Germain
Začneme vytvořením mentálního obrazu oblasti pánevního dna. Přesuňte svou mysl do oblasti křížové kosti a kostrče, odtud se přesuňte směrem doleva k sedací kosti (ischia), dále dopředu k stydkým kostem a jejich spojení. Pokračujeme doprava k druhé sedací kosti a zpět ke křížové kosti. V mysli jsme vytvořily jakýsi kruh, který definuje oblast do jejíhož středu se posuneme. Nezůstaneme na kůži, ale přesuneme se asi 3-4 cm dovniř našeho těla (směrem k hlavě). V této úrovni zkusíme zaktivovat svaly pánevního dna. Doporučuji s pánevním dnem pracovat nejprve po výdechu. Svaly vtahuji směrem vzhůru (dovnitř), jako vedlejší efekt se anální otvor posunuje také vzhůru a dopředu (směrem k stydké kosti). Pohyb svěrače však nezaměňujte s naším požadovaným pohybem. Ten je v širším záběru. Časem dokážeme od sebe odlišit jednotlivé svalové skupiny.Uvědomujme si dva hlavní pocity: povrchové stažení a stažení, které vtahuje dno směrem vzhůru.
Rady:
- nesvíráme svěrač, ale spíše ho vtahujeme vzhůru
- zkusíme si představit, že pracujeme s pánevním dnem jako s houpací sítí a chceme ji vtáhnout směrem vzhůru spolu s orgány v ní uloženými.
- po uvolnění dna se uvolníme, dýcháme a snažíme se procítit váhu orgánů v pánevní oblasti.
Cičení na vtažení tří vrstev pánevního dna.
Vydechneme za současného vydávání hlásky „FFFFFFF“ , ale v tomto případě vtahjeme dno v krocích. Představíme si ho jako trojvrstvé a s jednotlivýma vrstvama chceme pracovat odděleně ako bzchom šli po patrech.
- 1. patro – vtáhneme jen povrchovou vrstvu. Počkáme asi 5s za současného lehkého pravidelného dechu. Poté se uvolníme a hluboce prodýchneme.
- 2. patro- vtáhneme dno o trochu výše jako bzchom se chtěli dostat do další vrstvy. Udržíme asi 5s a při tom pravidelně dýcháme a poté s hlubokým dechem uvolníme.
- 3. patro – Vtáhneme dno co nejvíce můžeme s představou, že se posunujeme do třetí vrstvy. Udržíme asi 5s a při tom pravidelně dýcháme a poté s hlubokým dechem uvolníme. Opět si udvěomme jak váha vnitřních orgánů protahuje svalovou oblast.
Opakujme toto cvičení několikrát.
Dýchání je ústřední silou v průběhu formování tvaru.
Fascie a membrány reagují na trvalý nebo opakující se tlak postupným procesem přizpůsobení. Projevuje se změnou orientace vláken, tvorbou svazků vláken a změnou poměru jednotlivých složek pojivo vé tkáně . Dý chání je takovou formou pohybu, který má parametry stálé opakující se síly v našem těle. Za touto silou se skrývá aktivita bránice, která je řízená frénickým nervem. Kontrakcí bránice a pozdvihnutím žeber šikmými krčními svaly (scalenus) a mezižeberními svaly se prostor v hrudní dutině zvětšuje. Toto zvětšení prostoru se šíří rovnoměrně skrze celé torzo a způsobuje vnější změnu formy. Během nadechování působí síla svalů proti elastickým silám fascií a membrán, zatímco během vydechová ní má síla svalů jen minimální vliv. Vydechování je tzv. pasivní způsob dýchání. Je způsoben rozdílným tlakem uvnitř břišní dutiny a tlakem v dutině hrudní a dále pak tzv. resetující elastickou silou fascií a membrán hrudního košev kombinaci s pružností konstrukce žebra. Jedinými dalšími aktivními komponentami jsou mezižeberní svaly a šikmé svaly hrudní. Jen v případě extremního nuceného výdechu jsou zapojovány i svaly břišní. Vedle zjevného zvětšení objemu hrudníku dochází též k pohybu orgánů (srdce, játra, žaludek, ledviny). Pokud vezmeme do úvahy přetlak v břišní dutině , celý hrudní koš spočívá na bránici jako by byl na trampolíně, která je vyboulená vzhůru (směrem k hlavě).
Pokud něco brání v poh ybu bránice, přirozený přetlak v oblasti břišní dutiny je nerovnoměrně přenášen směrem k dutině hrudní a nevyhnutelně se projeví kompenzací v oblasti hrudníku a ramenního pletence. Změny se projeví v mnohých fasciích hrudního systému,ve spojích obratlů a spojích žeber s obratli. Hrudní dutina má sama o sobě jen malou možnost kompenzovat díky své relativně tuhé konstrukci. Neustálá přítomnost dýchacího pohybu pak vede k lokálnímu zkrácení v systému fascií. A protože se jedná o propojený systém fascií, změny se mohou projevit ve vzdálených oblastech těla. Tento proces může trvat týdny a měsíce od zřejmé příčiny (úraz, operace). Změny se často projevují v oblastech přechodu vnitřních dutin (břišní dutina – hrudní dutina, hrudní dutina-oblast krku) . Pokud se změný projeví na fasciích v těchto oblastech, může dojít k rozhození celých sekcí těla (relativnímu vájemnému posunutí). Pokud jsou důvodem omezení pohybu orgány níže bránice (žaludek, játra) dochází i k omezení pohybu bránice. Výsledkem je videtelná změna vnější i vnitřní formy přilehlé hrudní stěny. Podobný proces může probíhat v oblasti horní části hrudní dutiny a oblasti krku.
Fascie je v anatomické literatuře pojem používaný pro obaly svalů a struktury, které svaly oddělují. Fascie jsou tvořeny pojivovou tkání. Podrobněji je pak tvořena kolagenovou pojivovou tkání – vlákny, které jsou v charakteristickém mřížovém vzoru (pod úhlem 45st.).
Tuhá kolagenová vlákna jsou kombinována s elastickými v různém poměru zastoupení. Tkáň fascie má schopnost znovunabytí tvaru po jejím deformování a to díky kombinaci kolagenových a elastických vláken. Poměr kolagenových a elastických vláken závisí od funkce tkáně v určité oblasti. Pokud je zde velké tahové napětí, pak převládají kolagenová vlákna. Pokud se tvar dané oblasti mění opakovaně, potom je v tkáni přítomno více elastických vláken. Systém fascií je tak schopen se přizpůsobit změnám kladeným na organismus po celou dobu života. Tato schopnost přizpůsobování trvá až do pozdního věku. Z funkčního pohledu nelze hovořit o fasciích oddělené od svalových vláken ke kterým přináleží. Není svalového napětí (tonu) bez patřičného napínání fascie a naopak není napínání fascie bez odpovídajícího svalového tonu. Fascie mají klouzající (sliding) vrstvu – epimysium. Pojem membrána je používán pro různé typy pojivové tkáně.
Pojivová tkáň poskytuje tělu zároveň propojenou stabilitu a ohebnost. Všechen materiál pojivové tkáně je v anatomii nazýván mimobuněčnou maticí. Je tvořena kolagenovými a elastickými vlákny a základní hmotou (ground substance). Vlastnosti matice jsou dány poměrem vláken a základní hmoty. Kolagenová vlákna mají uspořádanou strukturu a mohou být natažena max o 5%. Naproti tomu elastická vlákna uspořádanou strukturu nemají. Jsou tvořena tzv. elastiny – vzájemně propojenými protoelastinovými molekulami, které jsou uspořádány tak, že mohou být nataženy až na 150 % své původní délky. Pokud však jsou nataženy nad tuto mez dochází k deformaci. Toto vyvětluje náchylnost pojivové tkáně k deformaci. Nevratné přetažení pojivové tkáně má dalekosáhlý vliv i na jiné oblasti organismu, protože změny jsou přenášeny propojeným systémem fascií.
Protože se pojivová tkáň vyvíjí v prostředí různé zátěže a tlaků, může se stát, že stejná fascie se stejným umístěním má úplně odlišné vlastnosti u různých jedinců. Odlišné vzory zátěže vytvoří docela rozdílné rozložení kolagenu, elastinu a tekuté složky(základní hmota) ve fascii. Není tedy možné stanovit absolutní pravidlo pro ošetření jednotlivých fascií a membrán. I když můžeme stanovit některá obecná pravidla. Např. vrstvy, které obsahují větší množství elastinu vyžadují jemné ošetření. Zatímco vrstvy s větším poměrem kolagenu mohou snášet docela silný tlak. Avšak i ta nejtužší fascie s velkým množstvím kolagenu obsahuje klouzavou vrstvu(obsahuje velké množství tekuté složky), která odděluje fascii od svalových vláken. Musíme s touto klozající vrstvou počítat, když ošetřujeme relativně ztuhlé vrstvy fascií.
Dostala se mi do rukou knížka Petra Schwinda Fascia and membrane technique s podtitulem Manuál pro ucelené léčení systému pojivové tkáně(1). V serii článků se pokusím stručně shrnout a pro mne srozumitelně popsat „vo co jde“. V listopadu 2009 jsem se také zúčastnil semináře s Mariusem Strydomem na téma Úvod do Rolfingu. A tak se dá říci, že se pokusím vše popsat z pozice poučeného začátečníka, což určitě pomůže mně a kdyby ještě někomu tak budu rád.
Tak pro začátek Fascie je něco (tvořeno pojivovou tkání), co obaluje jednotlivé svaly, odděluje je a připojuje je ke kostem šlachou a to na blánu (periosteum), kterou jsou kosti pokryty. Světe div se ta kostní blána je opět tvořena pojivovou tkání.
V knize(1) se autor zabývá technikami, kerými působí na vnější a rozdělující vrstvy ve svalovo-kosterním systému, systému orgánů a systému nervovém. Cílem je dosáhnout (mobility) pohyblivosti mezi jednotlivými orgány ošetřované oblasti. Pokud dosáhneme vetší pohyblivosti v jedné oblasti – efekt se dostaví i v jiných oblastech. Pokud se techniky použijí na systém pojivové tkáně, jde vždy o postup, který mění tvar celého organismu. Fascie a membrány jsou prostředkem vzájemného působení mezi jednotlivými systémy (kromě funkce, kterou plní ve svém systému).
PSOAS autor: Liz Koch,překlad: Zdeny http://www.yogajournal.com/practice/170
Pohřben hluboko v centru našeho těla, psoas ovlivňuje každý aspekt našeho života, od fyzické pohody až po to kým se cítíme a jaký vztah ke světu máme. Psoas je most spojující trup s nohami a je rozhodujícím prvkem pro vyvážené srovnání těla (udržení vnitřní linie), správnou rotaci kloubů a plný rozsah pohybu našich svalů. Při cvičení hraje psoas důležitou roli při každém cviku. Při ohybech vzad, uvolněný psoas, umožňuje protáhnou přední stranu stehen a noze pohyb nezávislý na kyčli. Ve vzpřímených pozicích a ohybech vpřed nemůžou stehna plně vně rotovat, pokud se psoas neuvolní. Všechny cvičební pozice jsou vylepšeny spíše uvolněním psoasu než jeho stažením.
Ať už trpíte na bolest zad či úzkostí, napětím v koleni nebo vyčerpáním, je zde velká šance, že stažený sval psoasu by mohl přispívat k vašemu utrpení. Seznámení se s tímto hluboce pohřbeným svalem může být napoprvé pokořující událost. Mohli byste zjistit, že jste dělali mnoho poloh tím, že jste stahovali váš střed, namísto toho abyste spoléhali na vaši kostru jako podporu a dovolili vašim periferním svalům organizovat posílený avšak uvolněný a prostorný střed. Navíc pokud vytrváte, práce psoasu vám může přinést nový pohled na vaše nitro, otevřenost a stabilitu do vašeho cvičení. Ačkoliv psoas nemusí být tak snadno dosažitelný vašimi smysly jako váš biceps nebo stehenní svaly, získání povědomí o tomto zásadním svalu může velikým způsobem vylepšit vaše fyzické a emoční zdraví…….call zdeny
|
|
